Doba odpočinku

Zákoník práce zaručuje zaměstnancům potřebný časový prostor pro regeneraci pracovní síly a pro uplatňování individuálních zálib a rozvoj osobnosti stanovením minimální délky:

• nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami (§ 90);
• nepřetržitého odpočinku v týdnu (§ 92);

a dále omezením možnosti práce ve dnech pracovního klidu (§ 91).

Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami 

V zákoníku práce je stanovena minimální délka nepřetržitého odpočinku mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny na 11 hodin, u zaměstnance mladšího 18 let na 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Z uvedené zásady jsou stanoveny výjimky, podle nichž může být nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami zkrácen až na 8 hodin po sobě jdoucích během 24 hodin zaměstnancům starším 18 let za podmínky, že nejblíže následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku:

• v nepřetržitých provozech;
• při nerovnoměrně rozvržené pracovní době;
• při práci přesčas;
• v zemědělství;
• při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména:
  • ve veřejném stravování;
  • v kulturních zařízeních;
  • v telekomunikacích a poštovních službách;
  • ve zdravotnických zařízeních;
  • v zařízeních sociálních služeb;
• u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců;
• při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech.

Jestliže například jeden den bude nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami zkrácen na 8 hodin, potom ihned následující den musí jeho nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami činit minimálně 14 hodin (11 hodin + 3 hodiny zkrácené v předcházejícím odpočinku, pokud měl tento předcházející odpočinek v původním trvání činit 11 hodin).

Odpočinek mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny, zkrácený až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, může být zaměstnanci staršímu 18 let nahrazen při sezónních pracích v zemědělství tak, že mu bude poskytnut v období následujících 3 týdnů od jeho zkrácení.

Nepřetržitý odpočinek v týdnu

Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl během každého období 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 35 hodin. U mladistvého zaměstnance nesmí nepřetržitý odpočinek v týdnu činit méně než 48 hodin.

Pokud to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle.

V případech uvedených v § 90 odst. 2, tedy:

• v nepřetržitých provozech;
• při nerovnoměrně rozvržené pracovní době;
• při práci přesčas;
• v zemědělství;
• při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména:
  • ve veřejném stravování;
  • v kulturních zařízeních;
  • v telekomunikacích a poštovních službách;
  • ve zdravotnických zařízeních;
  • v zařízeních sociálních služeb;
• u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců;
• při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech.

a u technologických procesů, které nemohou být přerušeny, lze tento nepřetržitý odpočinek v týdnu zaměstnancům starších 18 let zkrátit až na 24 hodin s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin (první odpočinek 24 hodin, druhý odpočinek nejméně 46 hodin (24 + 35 + 11=70).

Jestliže to je dohodnuto, může být v zemědělství poskytnut nepřetržitý odpočinek tak, že bude tento odpočinek za období:

• 3 týdnů činit celkem alespoň 105 hodin;
• 6 týdnů činit při sezónních pracích celkem alespoň 210 hodin.

Dny pracovního klidu

Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu a svátky. Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně. V den nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon následujících nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech:

• naléhavé opravné práce;
• nakládací a vykládací práce;
• inventurní a závěrkové práce;
• práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu;
• při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech;
• práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva;
• práce v dopravě;
• krmení a ošetřování zvířat.

Ve svátek může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon prací, které je možné zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu (viz výčet výše), a dále práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.

Svátky jsou státní svátky a ostatní svátky stanovené zákonem č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého státními svátky jsou:

• 1. leden – Den obnovy samostatného českého státu;
• 8. květen – Den vítězství;
• 5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje;
• 6. červenec – Den upálení mistra Jana Husa;
• 28. září – Den české státnosti;
• 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu;
• 17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii.

Ostatními svátky pak jsou:

• 1. leden – Nový rok;
• Velký pátek;
• Velikonoční pondělí;
• 1. květen – Svátek práce;
• 24. prosinec – Štědrý den;
• 25. prosinec – 1. svátek vánoční;
• 26. prosinec – 2. svátek vánoční.

U zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec koná práci v nočních směnách, začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu zaměstnanců té směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. Uvedené ustanovení je možné použít také pro účely práva na mzdu nebo plat, odměnu z dohody a pro zjišťování průměrného výdělku. To v praxi znamená, že pokud například u zaměstnavatele nastupují směny od 6:00, 14:00 a 22:00, tak den pracovního klidu začíná až směnou nastupující od 6:00. Předcházející noční směna od 22:00 do 6:00 ještě nepracovala v den pracovního klidu.

Pracovní kalendář ke stažení zde